10
Pro

Mistrovství světa ve stepu – Riesa 2014

AUTOR: Katy Cherry

Náš „Big Boss“ Mr. ZZ porotcoval minulý týden stepařský šampionát v Německu (pořádá IDO) a rád by se s vámi podělil o své postřehy:

Autor článku: Zdeněk Pilecký aka Mr. ZZ

V prvé řadě musím říct, že Riesa pro mne byla novou zkušeností, velmi odlišnou od domácích soutěží. Byla pestrá. Byly k vidění nejen různé styly, ale také techniky, dokonce různé přístupy. To samé se nacházelo na druhé straně barikády, tedy za porotcovskými stolky.

 

Dostal jsem čtyři otázky:

1/ Jak hodnotíš úroveň stepařů na letošním MS v Riese?

Byly k vidění úžasné výkony a ne vždy jsem hodnotil vítěze jako nejlepšího. Tedy tím myslím, že bylo opravdu z čeho vybírat.

2/ Věčné téma subjektivity porotování – je to pro tebe jako jednoho ze sedmi porotců těžké porotovat MS?

S touhle otázkou jsem se vypořádal dávno, já objektivitu ani nepředstírám. Mám poměrně jasný systém preferencí, tedy kritérií, která jsou pro mne při hodnocení důležitá. Jako porotce tedy hodnotím subjektivně a myslím si, že je to tak úplně v pořádku. Mým hlavním vzkazem všem soutěžícím je – nečekejte od poroty objektivní hodnocení. Není to možné. Každý porotce je subjektem s vlastními, často vyhraněnými preferencemi a názory. Úkolem pořadatele je sestavit porotu nejen odbornou, ale také pokud možno pestrou. Druhým vzkazem soutěžícím je – nejezděte soutěžit, jestliže máte potíž přijmout rozhodnutí poroty, se kterým nesouhlasíte. To se týká jen umístění od 1. místa dolů, samozřejmě. Můžete jezdit na přehlídky a festivaly.

3/ Jak vidíš trendy – styl, technika, muzika apod. – projevuje se něco globálně napříč kategoriemi a státy?

Žijeme v eklektické době, tedy moderní není jen street, ale také všechna retra (30cátá, 40cátá, 60sátá, 80desátá léta) a také všechny možné styly – step ve spojení s baletem, moderním tancem, jazzem, funky, hip hopem. Dokonce s country, španělskými rytmy a orientální hudbou! To už mi přijde trochu od věci, jsem totiž „old fasihon“, česky asi staromilec. Na country muziku čekám clogging, na španělskou flamenco a na orient belly dance. Ale v podstatě s tím nemám problém.

4/ Kdo tě opravdu zaujal ze všech čísel, které jsi porotoval či viděl?

Italské duo dospělých – dva kluci celí v bílém se zlatými doplňky. Tančili na jemný elektroswing a byli stylově, muzikálně a výrazově perfektní. Skončili druzí. Hrozně mě bavily Kanaďanky. Jejich step nebyl technicky oslnivý, ale všechny jejich holky, od nejmenších do největších měly šmrnc, že jsem zapomínal, proč tam sedím.

 

Rád bych našim stepařům připomněl, jak porota vlastně pracuje, nebo lépe, jak by pracovat měla. Na soutěži ve stepu se hodnotí step. Často mimochodem zaznívá názor, že v současném tří dimenzionálním hodnocení by měla mít technika „větší váhu“. Dnes se totiž hodnotí v rozmezí 1-10 bodů tři dimenze – technika (technique), choreografie (composition) a umělecký dojem (image). Je jasné, že součástí „dojmu“ není jen taneční výraz odpovídající charakteru a námětu, energetická úroveň vystoupení, ale také kostým. Ten může být nákladný až oslnivý, nebo také jednoduchý až chudý, samozřejmě nejčastěji v závislosti na materiálním zázemí příslušného klubu, nebo samotných tanečníků. Vhodný kostým je jistě důležitou součástí umělecké produkce, má však jeho nákladnost v hodnocení celku mít stejnou váhu jako stepařská technika účinkujících nebo kreativita choreografie? Tady záleží na osobě porotce, který dává jednotlivým složkám hodnocení svůj „subjektivní“ význam. A jsme zase u toho. Pro hodnocení soutěže je důležitější výběr dobré poroty, než její svazování restrikcemi jak a co hodnotit.

Například použije-li choreograf ve stepařském výstupu skoky a točení (většinou si půjčuje z baletu, moderny a jazzu), špagáty a rozštěpy (dané jednak osobními dispozicemi, ale také tvrdou prací na pohybovém rozsahu) nebo přemety, salta a zvedané figury (akrobacie), pak by je při správném provedení porotce neměl hodnotit. Naopak při chybném provedení, by měl porotce výkon stepaře penalizovat (informace pochází ze školení poroty před soutěží). Většina porotců ale naopak prolnutí více tanečních technik vítá a step je pouze jednou z tanečních technik. Tanečník je totiž komplexní jednotka. A popravdě řečeno i úroveň jeho stepařské techniky se nejčastěji odvíjí od jeho další technické vybavenosti – balet, moderna, jazz, hip hop, street a nakonec i ta akrobacie. Občas je slyšet hlas, ať používači dalších technik jdou se stepem soutěžit do kategorie show dance, tam můžou dělat, co chtějí. Co bychom ale bez prolnutí technik hodnotily v dimezi „choreografie“? Jestli stepaři stojí v řadě? A co když je to sólo? Co bychom hodnotili v dimezi „image“? Jestli se všichni usmívají a jaký mají kostým?

Poslední připomínka k systému hodnocení – mně osobně a myslím většině našich porotců, chybí v současných třech dimenzích dimenze „muzikality“. Co když někdo vypadne nebo plave v rytmu? Co když step nekoresponduje s hudební předlohou hudebně nebo dokonce stylově? Co když stepař hudbu necítí? V umění jde především o cítění. Mám penalizovat techniku, choreografii, nebo umělecký dojem? Systém IDO hodnocení musí být ale jednoduchý, tedy jednoduše platit pro všechny taneční kategorie. Jenže v kategorii step se potkává složka hudební (sluchový vjem) se složkou pohybovou (vizuální vjem). Hodnocení podle jednoduchých pravidel se tak stává poměrně složitým.

 

A teď slovo k těm, které zajímají jejich vlastní problémy. Jak být na soutěži ohodnocen co nejvyšší známkou? Já jako porotce křížkuji

–        ty, co je vystoupení zjevně baví a nevypadají, že jim při něm jde o život

–        co jdou po smyslu muziky, tedy nemají hudební předlohu jen místo metronomu

–        co jdou po smyslu choreografie, případně příběhu

–        co jednotlivé údery artikulují, tedy nesypou jen bezhlavě pod sebe, a používají dynamiku – crescendo a decrescendo (zesilování a zeslabování) úderů

–        co jsou při věci – v kontaktu mezi sebou a s diváky

–        tančí celým tělem a vědí, co s rukama (a nestrkají si bezradně ruce za zadek) – tedy vlastně používají tanečně pohybové techniky

–        točí, skáčou, kloužou se, ukazují tahané špagáty, rapují a tak dále (protože i když jako porotce nemám tyhle věci hodnotit, těžko to můžu dělat jinak)

 

V kategorii junioři solo muži zaznamenala Česká republika úžasné výsledky. Rád bych ještě jednou pogratuloval nejen všem na stupních vítězů, ale také všem kdo se pro bojovali až do finále, semifinále či čtvrtfinále a vůbec do letošního mistrovství v jakékoli kategorii.

 

ZZ