logo
menu menu menu menu menu menu menu menu
KLEPADLO
ITA
DUŠE VAŠICH NOHOU
STEP U NÁS
STEP VE SVĚTE
SWING
ODKAZY

Foto - klikněte pro zvětšení


V devadesátých letech


S Marií Košťálkovou - 30. léta


Se svou skupinou


Se svou skupinou


"Flambo" s Helenou Fuksovou

Z poválečných vystoupení

Sokolská cvičení

O STEPU A SWINGU \ STEP U NÁS  \ JOSEF FUKSA

JOSEF FUKSA
(foto ze čtyřicátých let)

Tanečník, akrobat a choreograf

Silueta excentrického tanečníka

Jiří Reidinger (Bilbo) a Ctibor Turba (Divadelní Noviny 18/3 z 1. listopadu 1994)


Před několika roky jsem četl knihu André Frossarda - Portrét Pavla II, která začínala - „...Tato kniha není životopis, ani chronologický záznam pontifikálních akt, ale portrét: za portrét zodpovídá malíř , nikoli model.“ Už vidím rozesmátého pana Fuksu jak haleká - Copak já mám probůh společného s Janem Pavlem, kromě mnohého vystupování u Vatikánu? Chacha.“ Už dlouho se chystám načrtnout několik křivek z jeho života, ale prozatím jde o pouhé čmáranice.

Dne 21. listopadu 1994 oslaví devadesát let excentrické pozemské pouti, od dětského fotbalu a sokolských cvičení, přes boudy revuální, evropské bary a varieté, cirkusová šapita, ať už jako excentrický tanečník či choreograf či režisér, až po pomocnou ruku dnešním „modernistům“. Rozhodli jsme se se Ctiborem udělat pár čar - když ne portrét, alespoň SILUETU.

Šmouha jedna - mé první setkání v dětském cirkusovém učilišti, kde jsem mu měl dělat asistenta, než odejdu na turné jako klaun nováček. Byl to starší pán s viržínkem a vnitřní noblesou. - „To stáří má mnohé výhody, můžu jezdit kupříkladu v metru zadarmo! Chacha.“ - Choval jsem se plaše. - „Nejsi taky béčko?“ - Myslím na různé třídy, rozlišující kvalitu. - „No seš Buzerant nebo chlap?“ - Začervenám se, nevěda co je buzerant. Zkoumavě se podívá a - „Co umíš?“ - V rozpacích - „No dělám pantomimu...“ - „No dobře, ale co umíš?“ - „No třeba tahat imaginární provaz...“ - „No fajn, ale co umíš?“ - „Chůzi na místě, proti větru...“ - „No všechno dobrý, ale co umíš doopravdy?“ - Poskakuju po místnosti s fiktivním psem, měním se ve strom, jehož větve se klátí ve větru, topím se v bahně, tápu ve tmě... - „Fajn, fajn, ale co umíš?!“ Rezignuju a svět se mi rozšiřuje o tančící hůlku mezi prsty, akrobacii, žongl, kaskády... Bylo mu sedmdesát osm let.

Šmouha dvě - na vše pro mě objevné, nové odpovídá - „To znám, to jsem viděl v třicátém pátém v Miláně.“ - „Ale to je jinak... my to vymysleli! - „Jo takhle to dělali v Paříži dva černoši a v Alžíru chlap se ženskou...“ - Pro doplnění volá svou ženu Helenku - „Kdy to bylo, jak se jmenoval?!“ Huláká ke kuchyni. - „Nevím, to bylo ještě před válkou s Iškou Košťálovou.“

Šmouha tři - „S Bakerovou jsem se na jevišti nesetkal, jen jsem pro ni hrál v Roland Betribe v Hamburku. Sálem se neslo, že je tady a já povídám Išce - Nezapomeň, hodím tě pod její stůl!, a to je ono, jak píše Hrabal, že Fuksa s Košťálovou tancujou i pod stolem, chacha. Zvedl jsem ji a ani jsem nemusel odstupovat, byl to dlouhej parket a hodil jsem ji a ona letěla ve špagátu přes celou jeho šíři, sklouzla po noze, což byl její nejlepší trik, pod její stůl. Bakerová se odsunula a začala tleskat. Já pro ni přišel a omlouvám se a ona nás pozvala ke svému stolu. Francouzsky jsem tehdá moc neuměl, ale já se nebál a nestyděl a bavili jsme se a bavili. Říkal jsem si - Čím hůř budu mluvit, tak tím víc si budou říkat - No jo, to jsou ti střední Evropani, to jsou ti cikáni, chacha, NEVĚDÍ a NEUMĚJÍ chacha, ale DOVEDOU chacha.

Šmouha čtyři - Moje partnerka neumí udělat patřičně stupidní výraz. - „Heleno, pojď sem... Udělej BLBOU!“ Rychlá proměna, výraz k popukání a opět mizí v kuchyni.

Teď předám tužku Ctiborovi, poznal ho přeci jenom trochu dřív, probůh snad o dvacet let, kdy já čural do plen...

Takže přebírám papír, ale bude to těžký, moc těžký. Těch tvých pár skic má lehkost a fuksovskou esenci a kdo zná mistra, bezpochyby ho pozná. Vyprosil jsem si od něj jedinou fotku, na které už padesátiletý mistr poponáší mladou brunetku a blondýnku. Nikdy jsem ho neviděl tančit, neviděl jeho režie. Jednu ano, ale to byla drobná revue v Tatran baru, kde jsem jako čerstvě vysvlečený vojín zápasil o přežití v Praze, poněvadž jsme se chtěli s Borisem H. udržet v blízkosti divadelního dění.

Dokázal bych skicovat řadu obrázků, ve kterých třeba ani sám mistr nebude přítomen, ale bez kterého by ty situace vůbec nenastaly. Vykreslovat hodiny strávené u mistra Fuksy doma nebo na chatě v roklince, později nad roklinkou, je nesmyslné. Seděl jsem u stroje nebo jen s tužkou a psal vše, na co mistr vzpomínal. Bez něho bych nepoznal řadu cirkusáků, nehrál bych v manéži Humberta, nezaznamenal bych si stovky klaunských gagů, nesesmolil bych si svou pověstnou kartotéku, neučil bych u Dimitriho na škole, nevznikl by cirkus Alfred, neučil bych na cirkusové škole v Chalons sur Marne, neudělal bych představení Klaunské pantomimy, Deklaunizace, Malé klauniády, neměl bych v řadě témat na pražské AMU klasickou klaunskou dramaturgii. Je toho dost. A je nás víc, kteří by mohli říct - „Mistra jsem nikdy tančit neviděl, ale jeho vyprávění o životě s komedií mne ovlivnilo tak a tak.“ - Za to odvozené, Vám mistře Fukso, děkuji i za všechny diváky, kteří kupříkladu na klaunské pantomimy chodili celých deset let.

Jirko, dopiš pár řádek...

Udělám tedy poslední šmouhu - Leží ve vinohradské nemocnici. Má vysoké horečky, zvrací. Kolem spousta pohublejch starců. Sotva mluví - „Neboj, taky tě to čeká.“ - Zasípe na omluvu. Za pár dní ale luští křížovku a když s ním cvičí rehabilitační sestra, ptá se jí - „Znáte step?“ - „No už jsem o něm slyšela.“ - „To nestačí, musíte se ho naučit. Všem tady okolo by to náramně pomohlo na jejich nervy v nohách. Třeba tadyten krok ratatam ratatam“ Bouchá nohama do železné konstrukce postele, jmenovka s diagnózou se natřásá. Helenka ho napomíná - „Pepo, zmačkáš prostěradlo!“ - a sestřička odcházejíc a kroutíc hlavou - „Ale pane Fuksa, vždyť oni nemůžou ani chodit.“ - Když se dveře zavřou, mávne rukou - „Rehabilitační sestra, a nemá ponětí o stepu. To je ztracený, za týden bych jí dal základní kurs, ale ona, že prej ty lidi chodit nemůžou... MOHLI BY!“

 

Život Josefa Fuksy

Ze seminární práce Gabriely Čápové (HAMU, taneční katedra 1993) vybral a upravil Zdeněk Pilecký

Josef Fuksa dal všechen svůj talent a um do tanečního stylu, který měl ve své době příznivé podmínky pro svoje trvání, a který dnes jen stěží někde uvidíme. S partnerkou se věnovali pozemní i výškové akrobacii, žonglování, stepu, rock´n´rollu, tanci na špičkách, ekvilibristice i tanci excentrickému.

Josef Fuksa se narodil 21. listopadu roku 1904 v Horní Roveni, nedaleko Pardubic. Po studiích na reálce a obchodní akademii pracoval nějakou dobu v bankovní záložně. První pohybovou přípravu získal v Sokole, kde se seznámil hlavně s gymnastikou. V roce 1923 se začal tanci věnovat naplno, a to přímo u baletního mistra Národního divadla, u Remislava Remislavského. Navštěvoval jeho soukromé tříleté Studio klasického baletu.

Fuksa do sebe vstřebával prvky klasické techniky, ale ta mu nestačila. Necítil se v ní natolik vynikající, aby se s ní mohl živit, a tak hledal dále. Navštěvoval různé bary, kabarety a varieté, pozorně se díval, a stal se sám sobě učitelem.

První angažmá ve světě divadel získal Fuksa v roce 1927, v Aréně na Smíchově. Tady se seznámil se svou uměleckou partnerkou Marií Košťálovou (nar. 25.12. 1911 v Praze). Ta byla v Aréně už od roku 1926 a další kroky své umělecké cesty spojila s Josefem Fuksou. V Aréně Smíchov byl od roku 1923 ředitelem podnikavý A. Fencl, který zde začal uvádět nový typ hudebního divadla - revue. Ta postupně vytlačila klasickou operetu. Revue se dále šířily do divadla Varieté, do nuselského Tylova divadla a do Rokoka. Fuksa začínal v revuálních operetách, proložených tanci a na dlouhá léta zůstal tomuto žánru věrný. V Aréně se Fuksa seznámil s tanečníkem E. Borovanským, který působil v taneční skupině A. Pavlovové a později založil v Austrálii Taneční divadlo. Po dohodě s ním se Fuksa rozhodl pro partnerský akrobatický tanec. Vítězství tohoto, tehdy tak módního tanečního stylu, přineslo Fuksovi mnohé výhody. Mladý tanečník plný energie, síly a nápadů měl před sebou otevřené dveře do světa a i finanční motivace byla značná. Noční podniky platily více než kterékoli kamenné scény.

Po krátké několikaměsíční divadelní praxi odjelo duo Fuksa-Košťálová do ciziny. První zastávkou byla Paříž. Tady působili od 2. června roku 1928 a protančili různými zábavními nočními podniky. Podnikli pařížské turné s kabaretem PACRA, kde tančili Apačský tanec. Z Francie odjeli do Švýcarského dancingu Perroquet ve městě Montreaux. Následovalo Cinemas turné po Alsasku - Lotrýnsku, a zpět do Francie.

V Nanci podepsalo duo smlouvu na revue Maxe Faye - Paris, qui vient (Paříž, která přicházi), kde už byl Fuksa jmenován jako choreograf. S touto revue podnikli velké turné a navštívili severní Afriku - Alžír, Constantine a Tunis a Francouzskou riviéru - Dijon, Marseille, Cannes, Toulon a Nice. Samostatně Fuksa s Košťálovou pokračovali v Palm Beach Cannes, v Casinu Jeté de la Promenade, v Casinu Charbonier les Bains. Od 15. února 1929 hostovali v ltalii, kde je najal impresário Sanni.

V Janově vystupovali v Café Verdi a v Salonu Imperia, Řím je uvítal v Theatro Sala Umberto a v cinema Moderno. V Miláně se spojili s divadelní hvězdou Spadarem a účinkovali s ním v revue Excelsior. Tady též absolvovali hodiny klasického baletu, při slavném divadle La Scala. Agentura „Stefano Pittaluga“ je angažovala pro největší italské biografy, které vlastnila po celé Itálii. Byli v Neapoli, Florencii, Bologni, Livornu a v prosinci vystoupili v Roma Colisée. Italská města střídal pár po čtyřech až sedmi dnech, honorář se pohyboval kolem tisíce lir za vystoupeni.

Umělci cestovali z města do města a všude se setkávali se zahraniční konkurencí, která je jistě příznivě ovlivnila a zároveň upozornila na možné nedostatky a chyby. Konkurence byla velká a do všech kabaretů museli tanečníci projít zkouškou.

Zkušenosti ze zahraničí přiměly Fuksu a Košťálovou k dalšímu tanečnímu vzdělávání. V roce 1930 absolvovali akrobatickou školu Fernando Gripa v Paříži a měli za sebou hodiny klasického baletu ve speciálním kursu pro profesionální tanečníky Olgy Preobraženské v Paříži. Abychom byli při výčtu studia úplní, připomeneme letní kurs M. Mayerové, která v něm vyučovala techniku R. Labana a hodiny stepu v The Ascot School of stage Dancing Dudie Ascot v Londýně.

A duo pokračovalo dalšími zahraničními štacemi: Německo, Švýcarsko, a znovu jeli do Paříže, kde vystoupili v Lidu, v hotelu Claridge, na slavnostním večeru „la nuit de I´Elegance“, pořádaném pod záštitou presidenta francouzské republiky a maršála Petaina, a do Italie. V roce 1931 byli v Dánsku, ve Valencii - varieté og Danse palads.

V červenci téhož roku se jich konečně dočkalo i pražské publikum. Divadlo Komiků vypravilo frašku Lumpácivagabundus, v úpravě F. Futuristy a J. Kohouta. Josef Fuksa s Marií Košťálovou se na ní podíleli tanečními vložkami. Kritik -jewe- píše, „V tancích bych se měl zmínit o velmi dobrém, technicky i umělecky decentním akrobatickém páru Fuksa-Košťálová, jistě jedinečném v Praze“.

Po tomto úspěchu byl J. Fuksa se svou partnerkou přijat do Jihočeského národního divadla České Budějovice. V letech 1931-32 byl jeho ředitelem B. Jeřábek, který měl pod sebou ještě Velkou Operetu a divadlo Rokoko. Není tedy divu, že se Fuksa stal tanečním sólistou a choreografem a jeho partnerka sólovou tanečnicí Jihočeského divadla.

Taneční duo tu působilo krátce (10.10. 1931 - 22.2. 1932), a na repertoáru měli různé revue (Čeští muzikanti, Veselý Matuško, Perly panny Serafínky, Dvě srdce ve 3/4 taktu) a dětská představení vlastního studia, v němž vyučovali klasický balet, rytmiku, gymnastiku a akrobacii. Tato práce v kamenném divadle už trochu předznamenala následující roky strávené v pražských varietních divadlech.

Ale ještě před tím podnikli tanečníci jedno zahraniční turné. V březnu 1932 odjeli do Monte Carla a se Societé superspectacle Montecarlo vystoupili v revue Un! Deux! Trois!. Fuksa tu působil jako choreograf a s Košťálovou tvořili sólový pár. Premiéra revue byla v Casinu Beausoleil a dále s ní jeli do Nice, Cannes, Marseille, Lyonu a do Dijonu. Touto revue ukončil Fuksa s Košťálovou čtyřletou profesní pouť po cizích státech a městech.

Dvacetiosmiletý tanečník a choreograf zanechal za sebou práci ve světových kabaretech a plný zkušeností a invencí začal pracovat v kamenných operetních divadlech v Praze. První kroky Fuksy a Košťálové směřovaly do divadla Uranie, kde začali pracovat od nové sezóny roku 1932. Nejprve se představili jako hosté v revue Kvítek Havaje. Choreografie byla svěřena M. Aubrechtové. Referent o našem duu píše:“... největšího úspěchu večera získalo populární duo Fuksa - Košťálová, kteří se pochlubili světovými excentricko-akrobatickými tanečními výkony, v nichž za své vzácné umění sklidili největší aplaus večera, jímž je obecenstvo přinutilo k opakování, po tomto opět bouře potlesku“.

Fuksa s Košťálovou byli po nadšeném přijetí do Uranie angažováni k nastudování nových baletů jako baletní mistr a primabalerina. V nové premiéře revue Veličenstvo v plavkách (J. Arnaud, R. Lenoin) byl už Fuksa na programu uveden jako autor baletních tanců. „Skvělé ukázky taneční akrobacie podal baletní mistr J. Fuksa, a to jak sólově, tak se svoji partnerkou M. Košťálovou, a za součinnosti girls a boys vytvořili řadu nesnadných figurací, jež přijalo obecenstvo s velkým potleskem a vyžádalo si 31opakování“. Fuksa v Uranii sestavil novou dívčí taneční skupinu a zdokonalil pohybové schopnosti skupiny pánské. Tanečně se spolupodílel na dalších revuích - Unáší ženu, U sv. Antoníčka, Druhá garnitura.

Z divadla Uranie přešel taneční pár do Tylova divadla v Nuslích - „Tyláčku“. Tady setrval s krátkými přestávkami až do roku 1949. Tanečníci sem přišli v březnu roku 1933. V této době tu působila operetní hvězda M. Zieglerová a na repertoáru byly osvědčené tituly, v nichž mohla zazářit: Cikánský baron, Krista z myslivny, Krásná Helena, Mamzel Nitouche. Režii revue měl na starost F. Futurista, kapelníkem byl L. Macák a baletní sóla vytvářelo „vynalézavé dueto“ Fuksa a Košťálová. Šlágrem sezóny se stala opereta R. Piskáčka Mařenka (1.4. 1933). Byl to zidealizovaný a zrůžovělý životopis M. Zieglerové, která hrála sama sebe. Představení se dočkalo padesáti repríz.

Letni měsíce procestoval Fuksa s Košťálovou slovenskými lázněmi, kde vystupovali se společností ředitele Marka v různých operetních představeních. Na podzimní sezónu se vrátili do Tylova divadla v Nuslích.

Na konci roku Fuksa s Košťálovou z divadla odešli do jiných operetních divadel a vrátil se sem v roce 1935, aby připravili tance do operety J. Beneše Na tý louce zelený, která tu měla svou premiéru 28.6. Kritika vyslovuje plné uznání tanečnímu trojlístku Fuksa - Košťálová - Beranová.

Roku 1934 se Fuksa s Košťálovou zúčastnili revue Marina ve Smíchovské Aréně. Z ní odešli s F. Futuristou do Osvobozeného divadla, kde uvedli V záři milionů. Poté opět s F. Futuristou působili v divadélku Rokoko. V tomto divadle se od roku 1933 objevovaly vtipy na účet německého nacismu.

V letech 1938 - 39 se Fuksa s Košťálovou dostali do poslední věhlasné pražské operetní scény, do Velké operety. Ta měla tehdy dva ředitele - Krause a Egera. Choreografie tu dělala většina baletních mistrů působících v Praze.

Fuksa s Košťálovou tančili na prknech všech proslulých operetních divadlech tehdejší Prahy. Měli příležitost pracovat na velkých scénách, za doprovodu živého orchestru, v krásných a bohatě zdobených kostýmech a dekoracích. Taneční aranžmá komponoval Fuksa do dějového pásma a měl k dispozici taneční sbor dívek a pánů. Byla to vlastně úplně odlišná práce, než ta, s níž se tanečníci setkali v barech a kasinech na zahraničních cestách. Tam stáli na spoře vyzdobeném pódiu sami a taneční čísla byla sestavena z volně na sebe navazujících akrobatických prvků.

Duo také pracovalo na filmech Štěstí pro dva s Kšírovou, Děvče nebo kluk s A. Mandlovou a Podej štěstí ruku s V. Ferbasovou. Fuksa dělal choreografie i tří bruslařských revue - Česká revue, Masopust slavíme, Polka jede.

V roce 1945 bylo znovuotevřeno Tylovo divadlo v Nuslich. Tady setrvali až do roku 1949. V tomto roce Josef Fuksa změnil partnerku. Zatímco až doposud jsme sledovali vždy vystoupení dua Fuksa - Košťálová, nyní na profesní i soukromé místo Marie Košťálové přišla tanečnice a akrobatka Helena Vondrášková. Košťálová i nadále zůstala v Nuselském divadle a pracovala ještě v roce 1967, ve svých šestapadesáti letech.

Časem se duo rozrostlo v trio. K Fuksovi a Vondráškové navíc přibyla tanečnice Irena Votrubová (provdaná Hladíková).

V létě roku 1949 se přiřadili k Hudební artistické ústředně (HAU) a pod její záštitou podnikli turné po Slovenských Iázních, Karlových Varech, Liberci a dalších městech celé republiky. Tato agentura pořádala festivaly stepu profesionálních i amatérských tanečníků, jichž se Fuksa se členy svého Studia účastnil. Nechyběl ani na festivalu artistů v rámci rekvalifikačních zkoušek akrobacie, stepu, žonglování a plastiky (tu měl Fuksa na starosti), uspořádaném 26. 3. 1951. Závěrečnou exhibici dělal Fuksa se svým Studiem. Po barech a operetních divadlech začal už devětačtyřicetiletý Fuksa pracovat pro Československé cirkusy a varieté. Tady dělal režie a choreografie cirkusových pořadů. Československé cirkusy a varieté několikrát založily artistické studio (naposledy v roce 1981), v němž se vyučovaly různé pohybové a artistické disciplíny. Josef Fuksa měl na starost tanec excentrický, což je speciální druh klauniády, využívající akrobatických prvků. Je to forma komediálního projevu, která narušuje logiku běžného chování a představ.

V roce 1951 bychom ho našli v cirkusu Slavia, o rok později v cirkusu Praga v Praze a v cirkusu Beskyd v Ostrava. Fuksa v tomto zaměstnání pracoval po celé republice. Celkem se podílel na pořadech asi jedenácti cirkusů.

V roce 1970 dělal Fuksa choreografii baletu a režii programu cirkusu International v SSSR a v roce 1974 pro tentýž cirkus choreografii výstupů a pomocnou režii.

Fuksa byl autorem i několika celovečerních komponovaných pásem. V roce 1952 společně s Hanušem a F. Towenem sestavili pořad Pestré minuty, který se dočkal asi 300 repríz v různých českých městech. Ženich z maringotky (1953- 4) byl druhý pásmový pořad autorů J. Fuksy a J. MottIa a o rok později měli na programu pásmo poslední - Pan Pantalon se vrací (Fuksa, Karásek). V roce 1956 byl Fuksa režisérem Národního souboru artistů na Festivalu cirkusového umění ve Varšavě, kde obdržel diplom.

Choreograf Fuksa také vytvářel aranžmá tanců různých revuálních pásem (Tatran Follies 57, pásmo pro armádu 1958) a estrád. V roce 1960 obdržel umělec „Výsluhu let“, neboli důchod. Ani potom ale nepřestal pracovat.

V roce 1967 působil s baletní skupinou „Elene Dancers“ v Bulharsku na Slunečním pobřeží a v Beogradu a v roce 1968 působil v Holandsku na zábavní lodi „Holland Amerika line“. K mistru Fuksovi chodili umělci pro zkušenosti a rady, v žánru u nás takřka zapomenutém. C. Turba s ním spolupracoval dlouhé roky. V létě roku 1977 se účastnili známého festivalu ve francouzském Avignonu. 4. - 24.července probíhala stáž mimů, kterou vedli C.Turba, J. Fuksa, B.Polívka a P. Bylard. V zimní sezóně 1984-85 uvedlo Teatro Paravento Locarno představeni Perpetum Teatrobile. Na námětu a dramaturgii pracovali opět Fuksa, Turba a Szehely. Hudbu k poradu složil J. Stivín.

Naposledy radil devětaosmdesátiletý tanečník, artista, choreograf a pedagog dvojici klaunů Alberto Foletti a Lenka Machoninová s novým programem jejich malého cirkusu, s nímž cestovali do Švýcarska.

Josef Fuksa zemřel 25. 10. 1997 ve věku 93 let.