|
JOE MALEC - Od moderních tanců ke stepu
(Foto: Duo Malec kolem roku 1935)
S laskavým svolením autora Milana Degena přetiskujeme další článek z
brožury „Základní informace o stepu II“ (1987), tentokrát o Joe
Malcovi. Já osobně jsem se sním krátce setkal při jeho návštěvě na
hodině stepu Silvie Randové v 80. letech, kam ho přivedl jako
starého pána autor. Znovu jen připomínám, že článek popisuje stav,
který již dávno není současností.
Zdeněk Pilecký
Joe Malec (narozen 1903) dnes nestor českých stepařů, začínal
stepovat v roce 1923, dříve než byl přijat do tanečního sboru
smíchovské Arény - do revue „Evropa o nás ví“. Učil se sám podle
toho, co si zapamatoval z vystoupení jiných stepařů.
„Step jsem okukoval jako kluk v Alhambře snad již od roku 1916.
Potom jsem viděl stepovat v Alhambře Smarta (1920). To byl můj první
vzor a po něm jsem to začal dělat. Ostatně nic lepšího jsem ani
později neviděl. Když sem přijel podruhé (1924), byl jsem na jeho
dvou nebo třech trénincích ve Fantasiu. Ale to jsme spolu již
trénovali skoro jako kolegové. Celé Smartovo číslo jsem měl téměř
okopírované a nacvičené i s tou akrobacií, i když jsem to dělal po
svém a něco také trochu jinak. Chtěl jsem s tím vystupovat na scéně
Arény, ale narazil jsem na Jarského. Byl proti tomu a asi to u
ředitele zařídil, protože Fencl mi to nepovolil. Už jen ta akrobacie
v tom čísle hrála roli!
S Jarským jsem se setkal už jako stepař. Poprvé jsem ho viděl
stepovat v jednom pondělním představení v Aréně. Tato zábavná
představení pořádali členové tehdy nově založené Komunistické strany
Československa, a to vždy v pondělí jednou za 14 dní. Programy pro
tato představení, kde bylo vždy nabito, sestavoval a vůbec všechno
kolem toho zařizoval nějaký Brož. Na jednom takovém představení jsem
byl jednou s mým výborným kamarádem Bohumilem Prokopem. Ve fraku zde
stepoval nějaký Joe Mc Stone (jeden z prvních pseudonymů J. Jarského).
To jsem Jarského ještě neznal a vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Jeho
step se mi ale líbil, potom jsem se s ním sešel v šatně a tam jsme
se seznámili. To Borovičku, Portsche a Stárka jsem znal už dřív a ti
také stepovali již víc než já. Kromě toho jsem s nimi již dříve
jezdil někdy k Černému koni do Hodkoviček, kde se tancovaly moderní
tance, které jsem uměl bezvadně a které jsem učil kdekoho, prostě
jen tak. Tehdy jsme těmto tancům, byli to především one step, tango,
foxtroty aj., neříkali jinak než americké tance. U Černého koně
hrála tehdy běžná muzika - žádný jazzband. Americké tance jsme
zkoušeli totiž na pochody, valčíky, polky aj., které se tehdy hrály.
Navíc u Černého koně se mohlo tancovat také doleva. A tomu se říkalo
frajeřinka.“ (J. Malec)
Ale aby bylo jasno, termín frajeřinka neměl nic společného s tzv.
moderními tanci a byl to termín pražské hantýrky. Jak připomíná J.
Malec: „Step to tehdy byla také frajeřinka“. A tancovat doleva,
resp. točit se s partnerkou doleva, to tehdy bylo něco, co
vybočovalo z normálu. Pokud se v letech po první světové válce (a
ještě dříve) taneční pár točil, tak to bylo většinou doprava. Točit
doleva bylo považováno za nespolečenské, amorální a ve většině
tanečních podniků něco podobného nebylo myslitelné. Především se to
hlídalo v tanečních kursech. Ano, lidově se tomu říkalo frajeřinka.
A jistě ne náhodou, protože podle tehdejší pražské módy tančila
frajeřinku především většina zdejších frajerů a také apačů. Proto se
frajeřinka tančila zejména v nočních podnicích nevalné pověsti, v
barech, hostincích a restaurantech na periférii tehdejší Prahy.
Frajeřinka, to byl také určitý styl tance, např. čelo na čelo, tvář
na tvář, intimnější držení páru apod. Za frajeřinku lze označit
např. i styl žižkovských Pepíků aj.
Josef Malec začínal tedy s tzv. moderními tanci a brzy se dostal i
ke stepu. Na scéně se jako stepař ale objevil až po roce 1925.
Milan Degen
foto archiv autora
|
