JOE JARSKÝ
Komik, taneční parodista a stepař


Pokračujeme v naší malé galerii českých stepařů článkem Joe Jarský z brožury Základní informace o stepu II od pana Milana Degena (vydal ÚKDŽ 1987), který přetiskujeme s laskavým dovolením autora.

Joe Jarský je pseudonym Josefa Bedřicha Pecky (1899-1980), pozdějšího zasloužilého umělce, který ještě dnes vykouzlí úsměv na tvářích diváků především starších generací. Měli ho rádi - byl to totiž výborný komik, taneční parodista, ale především stepař. A v uváděném nejstarším úseku historie našeho stepu byl naším nejlepším stepařem. Začněme tedy u Jarského, i když „služebně“ nejstarším naším stepařem nebyl.

V jednom z rozhovorů s ním vzpomínal na své začátky stepu takto: „Ještě v době mých studií na dvoutřídní obchodní škole pražského grémia jsem po vyučování praktikoval v roce 1915 u malostranské firmy Milde v Nerudově ulici. To byl prodej svítidel, skla, petroleje atd. A tam za pultem, kde jsem se stejně starým kolegou Bedřichem Mildem, synem majitele, obsluhoval malostranské hospodyňky, měli tehdy rohožky z tvrdého dřeva, které byly protaženy a spojeny drátem. V zimě, a vůbec, když bylo chladno, jsme si podupávali nohama a najednou jsme zjistili, že nám to na těch špalcích docela slušně klape. Zanedlouho se za pultem ozýval klapot a dusot, i když zima nebyla, neboť jsme na rohožce zkoušeli první údery a kroky do stepu. Na zahradě u Mildů se v létě také hrálo ochotnické divadlo. Z prken se stlouklo jeviště, Bedřich si vypůjčil kostýmy a kulisy byly již maličkostí. A na tomto jevišti jsem jako šestnáctiletý stepoval poprvé před diváky, kterých nebylo zrovna málo, i když to byli většinou sousedé z blízkého okolí a známí. Spolu s Bedřichem Mildem jsme vytvořili také klaunskou dvojici, která měla největší úspěch.“

Od té doby láska k divadlu Josefa Pecku již neopustila. Později, již jako úředník c.k. místodržitelství a potom Zemské politické správy v Praze, stále více inklinoval od nezáživných spisů k divadlu. A tak krátce po vzniku České republiky se spolu s Bedřichem Mildem stal v roce 1918 členem dramatického odboru Malostranské besedy, jehož předsedou byl tehdy již nestor našich filmových herců, komik a vůbec známá pražská postava - Josef Šváb-Malostranský (1860-1932). A zde již plně uplatnil své taneční schopnosti a smysl pro komiku.

Podobné tendence ve stejném úřadě měl i Peckův kolega a kamarád Antonín Borovička, s nímž Jarský asi kolem roku 1920 stepoval. Vystupovali jako duo Joe & Tonny Leaps zřejmě v programech nejrůznějších společenských večírků, tančíren, barů atd., a to podle mého názoru zejména v době před rokem 1923, kdy Jarský odešel definitivně k divadlu a stal se profesionálním hercem, tanečníkem a stepařem. Borovička Jarského prozatím nenásledoval a zůstal v oborech stepu a společenského tance zřejmě v řadách amatérů. Zajímavé ale je, co o Borovičkovi říká Josef Malec: „Borovička měl ve stepu úžasnou lehkost - tu jsem u něj nejvíc obdivoval. Jarský se step určitě naučil od Borovičky! A Borovička i Stárek ovládali step lépe než Jarský!“

Step v té době začal zajímat i jiné kamarády a známé J. Jarského, např. Jarku Mottla, pozdějšího známého skladatele a textaře písní. Jaroslav Mottl (1900-1986) se s Jarským „dali dohromady“ a společně „postavili“ celý tanec. Pro „premiéru“ si vybrali Malostranskou besedu a jako zástupce diváků byla pozvána Mottlova pozdější manželka. Proti očekávání se předvedenému výkonu velice smála. Mottl pak skutečně nechal step stepem a věnoval se hudbě a trampingu.

Milan Degen
foto archiv autora