ZDENĚK DOSTÁL
Život ve stepu

Se Zdeňkem Dostálem jsem ještě měl možnost se setkat jako s pedagogem, ale dnešní generace stepařů ho již většinou nezná. Byl vrstevníkem Franka Towena a strýcem stepaře a tanečníka Petra Zámostného, který po jeho smrti, tuším v roce 1983, převzal vedení jeho kurzů.
Pro nedostatek jiných materiálů jsme se rozhodli přetisknout zde článek, který pro Taneční listy o Zdeňkovi Dostálovi napsal pan Milan Degen. Článek vyšel v roce 1981 (Taneční listy č. 9/81) a hovoří tedy v čase přítomném o věcech dávno minulých.
Zdeněk Pilecký


Vynikajícího českého stepaře Zdeňka Dostála vítali diváci potleskem nejen u nás doma, ale v mnoha zemích Evropy. Dokázal strhnout svým dynamickým stepem v kombinaci s tanečními figurami a vystepovat jakýkoliv rytmus. Tak jako u artistů, je i jeho život pestrou a mnohotvárnou mozaikou, že by na její vymodelování nestačila ani obsáhlá kniha.

Zdeněk Dostál se narodil roku 1921 v Čejči u Hodonína. Ve svých dvanácti letech začal chodit do baletní školy I. V. Psoty v Brně, který se tehdy vrátil z Metropolitní opery v New Yorku. Velký vliv na Dostálovo rozhodnutí naučit se tančit a stepovat měl, dnes už legendární, hudební film Námořníci jdou s vynikající taneční dvojicí Astaire - Rogersová. A tak začal navštěvovat školu tanečního mistra Bohuslava Husky, který kromě společenského tance vyučoval i step. Shodou okolností vystupovali v Brně tou dobou pod pseudonymem Duo Montgomery dva černošští stepaři. Po dohodě s mistrem Huskou vyučovali v jeho škole step. Právě od těchto profesionálů se začal Dostál učit, což výrazně ovlivnilo jeho pozdější styl.

Vzpomínám si při tom na slova jednoho předválečného akrobatického tanečníka, který řekl: „ Nikdy jsme neměli černošský rytmus. Na to běloch prostě neměl. Jedině Astaire se tomu přibližoval. Když se začaly u nás promítat jeho filmy, doslova nás to šokovalo. Každý se z nich učil. Tenkrát, stejně jako dnes. Dosud se nenarodil tanečník, který by ho překonal. Z československých stepařů mne upoutal Zdeněk Dostál. Měl v sobě rytmus a jeho styl se velice blížil černošskému. Krokové variace neměl sice tak pestré, byly však perfektní a rytmické. Byl to stepující metronom.“

K tomu je třeba dodat, že Dostál nemohl dost dobře využívat krokové variace, protože stepoval na nejmenším parketu světa, který si vozil stále s sebou. Deska s použitím mikrofonu mu zaručovala dobře slyšitelné a kvalitní údery. Z vlastní zkušenosti vím, že u nás neexistoval a dosud bohužel neexistuje jediný větší parket či plocha jeviště, vhodná pro step. Proto také nebylo možno u nás step „roztančit“ takovým způsobem, jakým jej demonstroval Astaire ve svých filmových scénách. Na našich dostupných parketech je každý úder, při stejné intenzitě i provedení, akusticky jiný. Divákům bez hudebního sluchu to možná nevadí, ale profesionálům typu Dostála ano. Navíc nesmíme zapomenout, že za zády tanečníka stál většinou „živý orchestr“.

Zdeněk Dostál stepoval s řadou orchestrů, především jazzových. Jmenujme například orchestr Karla Vlacha, Gustava Broma, L. Bezubky, J. Zvoníka a Karla Krautgartnera. Ze zahraničních pak orchestr Hammers (USA), Raiventura (Francie) Utěsova (SSSR), Edelhagena a mnoho dalších. Vystupoval s našimi špičkovými tanečníky, hudebníky a herci, z nichž mnozí byli a jsou jeho přáteli. V roce 1951 se Dostál stal vítězem Festivalu československých stepařů, který pořádala Hudební artistická aréna (HAÚ). A to byl opravdu veliký úspěch.

Před třemi lety odešel Dostál z jeviště, ale se stepem se nerozloučil. Vede kursy stepu v OKD Praha 3, vyučuje step členy baletu Čs. Televize, občas i naše zpěváky - například Jiřího Korna. Nedávno začal spolupracovat i s kroužkem společenského tance mistra Ivana Martina při ÚKDŽ Praha. V letošní sezóně, od září 1981 do konce května 1982, vyučuje každé pondělí večer v sále Hajnovky ÚKDŽ v Praze.

Stepu zasvětil Dostál celý svůj život. Jeho místo však nezůstalo prázdné. Ve stopách našeho předního stepaře kráčí dále jeho synovec Petr Zámostný, jemuž Dostál předal veškeré praktické zkušenosti i svůj osobitý styl stepu. V březnu letošního roku oslavil Zdeněk Dostál své šedesátiny. Přejeme mu i do dalších let ještě hodně tanečních úspěchů.

Milan Degen
foto archiv autora