JAN JUN
První z jihočeského tria (Jun, Milec, Michálek)

Trio patřilo k tanečnímu sboru Arény a mezi skupinu stepařů Aréna boys. Všichni tři byli rodáci z Písku, stejně jako i  Iža Lechnýřová, která také v Aréně účinkovala. Dá se říci, že jejich učitelkou byla Marta Aubrechtová, avšak nejen ona.

Jako první z tohoto tria zakotvil u divadla Jan Jun (1906 – 1983). Po smrti otce ho nemohl nikdo finančně podporovat, a tak utekl ze školy v Táboře  v roce 1924 k divadlu – do smíchovské Arény. „Byl to jeden ze způsobů, jak si přivydělat peníze. Step jsem poprvé viděl v Alhambře, v roce 1924 tam vystupoval Black, a potom v Aréně. Tam byl známou osobností Jarský. Stepovat jsem se ale začal učit sám, protože Jarský nechtěl nikoho nic učit. A tak jsem ho kopíroval. V Aréně měl ale Jarský úspěchy a popularitu. A toho někdy zneužívali sólisté, ať již herci, zpěváci nebo tanečníci, a zapojovali ho do svých výstupů“ (J. Jun).

Na neděli jezdil Jun do Písku a tam ukazoval svým kamarádům Milcovi a Michálkovi, co se v Praze naučil. A tak se prostřednictvím Juna začali učit také stepovat.“První kroky ze stepu mi Jun ukazoval na zahradě na několika prknech. To jsem ještě chodil do školy, mohlo to být v roce 1925“ (O. Michálek).

Nakonec se o tři roky později sešli všichni tři právě v Aréně. Michálkovi se totiž do Prahy přestěhovali a Milec zde studoval. Dá se tedy říci, že jejich první školou byla smíchovská Aréna. Právě zde od roku 1928 dost často působila Marta Aubrechtová. Ale již v následujícím roce přešel Jun s Michálkem do Osvobozeného divadla.

Z tohoto údobí je z oblasti stepu třeba připomenout stepující kobylu „Šárku“ v revui „Sever proti Jihu“, s níž začínali sice původně Michálek s Milcem, avšak Milec během velmi krátké doby odešel a vystřídal ho Jun. Jun s Michálkem stepovali v Osvobozeném divadle ještě v dalších revuích. Působili zde asi tři roky, na které Jun vzpomínal jako na nejkrásnější léta strávená u divadla.

Ještě v roce 1929 vyhrál Jun konkurz stepařů pro film „To neznáte Hadimršku“. A tak ho ještě dnes můžete vidět v tomto filmu vidět stepovat, a to v obou verzích filmu – české i německé. Jun stepoval jen s předními zvukovkami (zvukovkami na špičkách). Z toho logicky vyplývá, že stepoval tzv. anglickým stylem, kde devadesát procent všech úderů byly údery bříšky chodidel. Je zajímavé, že zpočátku měl zvukovky z hliníku a až později začal používat zvukovky z fíbru. Připevňování zvukovek svěřoval tehdy zámečníkovi! Byly to jen plíšky bez jakýchkoliv úprav. „Ve velkém sále Lucerny byly ovšem zvukovky nutností, abyste přehlušil hudbu“ (J. Jun).

Přesto, co bylo o jeho stylu řečeno, se prý nejvíc z oboru stepu naučil od jednoho černošského tria, které vystupovalo v Karlíně ve Varieté v roce 1930. Od nich Jun pochytil zase jejich styl. Seznámil se s nimi a ve volných chvílích mezi představeními ho učili jejich způsobu stepu.

V roce 1933 jezdil Jun přibližně rok s baletní skupinou Marty Aubrechtové po Evropě, kde působil ve funkci manažéra. Zajišťoval programy a administrativní práce, dohlížel na dodržování denního programu souboru a vedl jeho tréningy. Nosnými žánry programu byl balet, akrobacie a folklór, někdy i step. „V souboru, který vystupoval jen ve velkých varieté, bylo 15 až 17 děvčat. Čísla jako Louskáček, Dvořákův Slovanský tanec č. 16 (v kyovských krojích) měla největší úspěch. Jinak vidět Aubrechtovou učit akrobacii a zejména klasický tanec – to byla lahůdka“ (J. Jun).

V roce 1935 opustil Jun jeviště i taneční parket a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí (ovládal několik řečí). Záhy odjel do Jižní Ameriky na československé velvyslanectví v Bogotě a vrátil se až po válce v roce 1947.