Boris Milec (1906 - 1984) - vlastním jménem Bohumil, již jako student statoval v pražském Národním divadle a ve Vinohradském divadle. Kromě toho to byl vynikající sportovec stejně jako Michálek a Jun, a dokonce v těch dobách československý rekordman (např. na 440 yardů překážek a štafety 4 x 400 metrů). Proto se zúčastnil studentské olympiády v Paříži, kde navštívil i nejrůznější zábavní podniky. Viděl zde spoustu varietních čísel - a také stepaře. "V Casino de Paris vystupovala skupina Jackson boys. To byli excentričtí tanečníci i muzikanti. Jeden z nich stepoval na klavíru, skákal při tom přes trubku, kterou držel v ruce a na závěr skočil přes tu trubku dolů z klavíru sato. V Casino de Paris byly tři choreografové a já jsem chodil na jejich zkoušky. Od Jackson boys jsem se naučil step, akrobacii a vůbec moderní a excentrický pohyb" (B. Milec). 
Po návratu do Prahy se Milec zpočátku dostal kupodivu ne do tanečního, ale do zpěvního sboru smíchovské Arény, stejně jako Michálek. V krátké době ale již působili jako tanečníci sboru. S různými přestávkami byl Milec angažován ve smíchovské Aréně 1928-1932. A již tam inklinoval k choreografii. Ta vyžaduje značnou univerzálnost, k jeho "taneční výzbroji" patřili kromě klasického tance, stepu i akrobacie také různé artistické triky. Proto se učil, kde jen byla příležitost. Později jako artista hodně cestoval; step se například učil i ve Švýcarsku v Kostnici v "Americké škole stepu a excentriky" bratří Sama & Charlieho Piocauniesových, klasický tanec u Remislavského a Nikolské, ale také v Rize u Fedory Fokinové atd. 
"Největší školou tanečníka byly ovšem noční podnky. U nás vystupovalo nejvíce artistů v baru Lucerna, v baru Boccacio (v bývalém hotelu Steiner, za Obecním domem v Praze) a také v Sekt Pvilonu. Protože jsem neoplýval financemi, šel jsem vždycky večer za ředitelem podniku a řekl jsem mu: "Jsem tanečník z Arény a nemám na vstupné, ale kafe, když mne pustíte na program, si dám." Obvykle řekl - tak si sedni někam dozadu. Tak jsem viděl v Sekt Pvilonu Happy Smarta a další stepaře a artisty. Smarta potom angažovali V+W do Osvobozeného divadla (v roce 1929 do jazzové revue "Fata Morgana"). To byl pro nás největší vzor. V baru Juliš (později Tatran bar v Praze na Václavském náměstí) jsem také viděl stepaře Hendersona" (B. Milec). 
V letech 1932-1934 působil Milec nejčastěji ve velké operetě, zejména jako tanečník, i jako choreograf. Ještě koncem roku 1931 se právě v tomto divadle vytvořila skupina stepařů pod názvem Halo boys. Jejími členy byli Milec, Malec, Michálek a Jun. Toto kvarteto ale nemělo dlouhého trvání a brzy se zase rozpadlo. V uvedené době byla Milcovou partnerkou především Naďa Hajdašová, vynikající sólová tanečnice - žačka Jelizavety Nikolské. Hajdašová ale vytvořila s Milcem především mondénní taneční pár, který někdy i stepoval. (Mondénní tanec - mondén je scénická forma párového společenského tance kombinovaná akrobacií, zvedací technikou, speciálními kroky, skluzy a triky. Pro mondén byl typický frak, exkluzivní toaleta dámy a exkluzivní prostředí - nejlepší podniky a varieté. Prvky dřívějšího mondénu využívají dnes jiné scénické taneční a pohybové formy, například i krasobruslení.) Step se Hajdašová naučila od Milce, s nímž asi od roku 1932 jezdila také do zahraničí. V následujících letech vystupovali jako artisté po různých varieté a zábavních podnicích téměř celé Evropy. Kromě partnerské práce v duetu s Hajdašovou vystupoval Milec ještě v samostatném čísle jako sólový stepař. 
I v dalších letech 1935-1938 působil Milec střídavě jako choreograf, baletní mistr, sólový tanečník, ale i jako herec a někdy zpěvák, v různých pražských divadlech, zejména ve Velké operetě (později divadli Jiřího Wolkera v Praze 1), Malé opretě (později divadlo Spejbla a Hurvínka, dnes U Hasičů, v Praze 2) a Rokoku. Jako choreograf vytvářel hlavně taneční vložky do operet a revuí, jako sólový tanečník tančil nejčastěji s Naďou Hajdašovou, Emou Karlovou, Lotkou Neumannovou, o něco později Stáňou Černou, Annou Kaiseršatovou a Hanou Krtičkovou. Při tom nevynechal snad jedinou příležitost a vystupoval jako artista ať již sólově či v duetu i triu s partnerkami (trio Táňa Černá. Milec a Anna Kaiseršatová vystupovalo jako "Tamina trio"; Táňu Černou vystřídala později Hana Krtičková). V roce 1938 odjel Milec s partnerkami Kaiseršatovou a Krtičkovou na delší zahraniční turné po Turecku a Řecku. Do Československa se vrátili v roce 1940.